Food porno

#foodporn, #food, #instafood, #foodie, #foodlover atd...

To všechno a mnoho dalších jsou hashtagy, které dáváme před fotky jídel na Instagram a doufáme, že budeme mít tisíce lajků, tisíce followerů a co já vím, jak se to všechno jmenuje.

Ve článku Kam zmizeli číšníci 2

https://www.sefkucharuvdenik.cz/l/kam-zmizeli-cisnici-2-volne-pokracovani/

jsem se zmiňoval o kategorii hostů, kteří chodí do restaurací v první řadě proto, aby získali co možná nejlepší fotky jídel. Mnohdy na chuti ani tak nezáleží. Hlavně když je dobré světlo.

Já sám nevím jestli je to dobře nebo špatně? Třeba si na konci článku budu umět odpovědět.

Všechny ty TripAdvisory, bookingy, facebooky, instagramy, googly atd....

Na jednu stranu výborná pomůcka, když hledáte hotel nebo restauraci. Na straně druhé dáváme do ruky hostům zbraň. Jakmile se něco nelíbí, šup s tím na síť.

Varianta, že něco nebylo v pořádku a host to napíše je ještě tou lepší variantou. Ale co když bylo vše v pořádku a stejně host napíše špatné hodnocení? A co když host v té restauraci vůbec nebyl?

Booking.com pracuje na principu: Uděláš rezervaci, obydlíš si ji a teď napiš komentář. To je logické a hodnocení objektivní. Ale co ti ostatní? Na TripAdvisor se může přihlásit kdo chce a napsat si co chce, kam chce a komu chce.

A jak se restauratéři mohou bránit? Nijak.

Někdo by si mohl říct no co, to je toho.... Ale pozor. Tato média mají obrovský vliv na návštěvnost podniků. Strašně mnoho lidí dají na hodnocení ostatních. Ne jeden případ na světě, kdy špatné komentáře hostů měly za následek krach nejednoho podniku.

A jak se zpívá v jedné písničce ,, Rádi píšem na cizí zeď, další jed tvoří další jed,,....

Ale funguje to i obráceně. Znám jednoho hoteliéra z Liberce. Jeho hotely nejsou žádná sláva. Spíše amatérismus. Ale díky hodnocení na Booking.com, které má vysoké se mu rezervace jen hrnou.

Teď si asi říkáte, ten chlap se úplně zbláznil. Tak na jedné straně říká amatérismus a na druhé, že má pozitivní komentáře.

Ne, nezbláznil. On si ty komentáře totiž píše sám. Sám /a stovky lidí okolo něho/ si z falešného účtu na Booking.com udělá rezervaci ve svém hotelu. Samozřejmě za cenu nejnižší možnou, kterou si předtím nastaví /přeci nebude platit vysoké provize/ a když si jo obydlí svůj pobyt, napíše si nejlepší možnou recenzi s plným počtem bodů.

Divili byste se, jak na to lidi dají. No posuďte sami. Máte ve městě xy na výběr třeba z pěti hotelů. Filtru vašich zájmů odpovídají všechny. Cenově jsou si velmi podobné. Poslední kritérium /a pro někoho první/ je spokojenost hostů. Takže volba je jasná.

V tomto případě se jednoznačně jedná o podfuk na hosta.

A teď, sáhněte si všichni do svědomí. Píšete recenze? Většinou jen tehdy, když je to fakt děs. A na to pan podnikatel sází. Nespokojenost hosta utlumí volným vstupem do bazénu, dá mu lahvinku vína, večeři zdarma atd......

V konečném důsledku je host sice frustrovaný, nikoliv však naštvaný. Takže hodnocení? No psát přeci nebude.

Ale abych se vrátil k původnímu tématu.

Focení jídel. Ukládání na sociální sítě....

Je to normální. Asi ano. Je to trend. Doba si to žádá.

Přiblížit, zaostřit, stisknout spoušť a až poté si popřát dobrou chuť. Sociální sítě v posledních letech mění nejen mezilidské vztahy nebo destinace, kam mladí lidé cestují, ale ovlivňují i samotnou gastronomii.

Dnes jsou na sociálních sítích řádově stovky milionů fotek jídla a každou minutou přibývají další. Sám mám rád různé stránky o jídle. Pro mě jsou zdrojem nápadů a inspirace.

Z profesního hlediska jsem za ně rád.

I čeští šéfkuchaři si uvědomují sílu sociálních sítí a především oblibu focení jídla na ně. A nijak se tomu nebrání.

Ale taky ne všichni. Je spousta dobrých šéfkuchařů. Všem se vede dobře. Někdo sdílí, jiný ne. Roman Paulus. Krom toho, že je mediálně znám, Facebook sice má, ale nechodí na něj. Instagram má, ale taky žádná sláva. Zatímco Jan Punčochář, ten to tam hrne pod tlakem. Nic proti. U Honzy Punčocháře je to i logické. Má vlastní restauraci a marketing potřebuje. Navíc dělá na svém. Zatím, co ostatní šéfkuchaři jsou většinou zaměstnanci. Tak co by se namáhali.

Když už jsem zmínil jméno Romana Pauluse, tak právě jemu přílišná popularita a spojení s Lidlem ublížila. Pavel Pospíšil, první český kuchař, který získal hvězdu Michelina v jednom rozhovoru řekl:

Michelinský komisař restauraci navštíví zpravidla třikrát. A pokaždé se zeptá na stejnou otázku: Je tady šéf? Jenomže v Alcronu asi nebyl, protože jak víte, tak tamní šéf spíš vaří pro Lidl. Lidl a michelinská hvězda prostě nejdou dohromady. Tohle spojení působí jako pěst na oko, proto Alcron o svoji hvězdu přišel.

Zdroj: magazin.aktualne.cz

Zcela negativní postoj k sociálním sítím nicméně zastávají francouzští šéfkuchaři. Řada tamních restaurací ověnčených michelinskými hvězdami před časem začala mít dost hostů fotících si chytrými telefony jídlo, a proto používání smartphonů ve svých podnicích jednoduše zakázala.

Takže až si příště zkusíte vyfotit večeři v luxusní francouzské restauraci, nedivte se, pokud na vás vyběhne z kuchyně rozzuřený šéfkuchař.

Gastronomičtí blogeři a dokonce i někteří šéfkuchaři obrázky jídla hájí jako svobodu publikování, ale podle mnohých tento druh sdílení už zašel příliš daleko.

Francouzský foodblogger Stephane Riss ovšem tvrdí, že ti, kdo kritizují fotografování jídla, reagují zbytečně přehnaně. "Čím víc se o šéfkuchařích mluví, tím je to pro ně lepší," řekl.

A také někteří šéfkuchaři šílenství jménem food-porno vítají. David Toutain, jehož stejnojmenná pařížská restaurace je miláčkem gastronomických kritiků, tvrdí, že mu v kariéře hodně pomohly osobní reference hostů šířené prostřednictvím internetu. "Člověk musí jít s dobou," řekl. "Sociální sítě mi pomohly nastartovat kariéru a dál mi pomáhají. Je to reklama," dodal.

A zase tu máme podvod. Restaurace si najímají specialisty, profesionální fotografy, kteří dělají vyumělkované fotky jídel a pomocí falešných profilů je za úplatu s patřičnými hashtagy postují na stánky příslušné restaurace. Placená reklama říkáte si? Nebo podvod na zákazníka?

Vemte si všechny ty fast foody. Na jaké fotky lákají zákazníky? Na fotkách jsou hamburgery velké a šťavnaté. Barevné, plné křupavých salátů, podávané se zlatými vypraženými hranolky. Realita? Mrzáček se zvadlým lopuchem v krabičce a vedle na papíře zvlhlé hranolky. Logické by bylo, kdyby to zákazník chápal jako nekalou reklamu a do těchto podniků nechodil.

Jenomže chodí. A po celém světě tam chodí miliony a miliony lidí. Takže to zcela bourá teorii o vlivu sociálních sítí na zákazníka? Nebo je to módní trend? Styl? Znamená to, že chodím-li do těchto podniků jsem IN?

Když se podíváte na Instagram McDonalds #mcdonalds, zjistíte, že na jejich profilu jsou jen a jen jejich fotky. Asi jejich zákazníci nesmí používat hashtag #mcdonalds a sdílet tam své dojmy a fotky. Proč asi?

Taky cesta.....

Takže co říct závěrem? Je to stejné jako všude. Pokud se i to postování na sociální sítě dělá poctivě, má to smysl. Pokud tam někdo píše a dává příspěvky, za účelem uškodit je to špatně. A je úplně jedno, jakého oboru se to týká.

Mám-li si na závěr odpovědět na otázku ze začátku článku - Já sám nevím, jestli je to dobře nebo špatně? Tak upřímně říkám nevím.