Kuchařův život na Silvestra

Když se řekne Silvestr.....

Tak to znamená, že mě rodina několik dní neuvidí. Konec roku je pro každého kuchaře zápřah. Lidé se do hotelů sjíždí ze všech koutů světa, chtějí se veselit, dobře jíst, dobře pít, tančit, slavit, užívat si.

Na konec roku jsem se vždy těšil. Já ten Silvestr vždy vnímám, jako jakousi přehlídku toho co kuchyně umí. Snažíme se všichni ze sebe dostat to nejlepší. Silvestrovská večeře většinou stojí mnohem víc, než večeře běžná, proto si alespoň jednou ročně můžeme dovolit větší množství mořských plodů, ryb, masa atd....

Na konec roku cukráři vyrábí své prvotřídní zákusky a minidezerty, které zdobí zlatem, používají fazole Tonka a další různé serepetičky, které jsou příšerně drahé...

Ale ten výsledek, ten vždy stojí za to.

Takže prakticky od svých sedmnácti let jsem rok co rok v práci. A to už je bohužel 27 let.

Tedy abych úplně nelhal, jestli si dobře vzpomínám, tak 2 Silvestry jsem měl volno.

Jednou, to jsem nastoupil do hotelu International v roce 2006. Tak tento rok a upřímně nevím proč, se tam Silvestr nedělal. A podruhé v roce 2015. To byl akorát přelom, kdy jsem měnil zaměstnání. Ve staré práci jsem již nebyl a do nové jsem nastupoval až 4. ledna.

Takže 25 let pracovních.......Tak to mám výročí....

Ale nestěžuji si. Jak jsem psal úvodem, Silvestry v práci mám rád... Jen letos je to jiné. Do práce jdu, ale jen ráno. Pár hostů máme, ale nic velkého. Večer budu mít volný. Jít se nikam nedá, tak alespoň budeme po x letech na Nový rok s rodinou, za což jsem rád.

Již před lety jsme to vyřešili tak, že abychom s manželkou byli na Silvestra spolu, chodila se mnou do práce. Ona měla fajn brigádu, já kvalitní výpomoc a navíc jsme byli spolu.

Děti byly u dědy s babičkou. Takže konečně letos změna.

Za svých 27 let praxe jsem zažil Silvestrů mnoho. Dobrých, špatných, lepších, horších a výborných.

Na některé si třeba vůbec nepamatuji. Asi nestály za nic /jako například Silvestr v Brně/.

První pracovní silvestr byl v roce 1993. To jsem pracoval v restaurantu Grill Duran v Hradci Králové. Ještě mi nebylo ani 18 let. Plnoletost jsem slavil teprve 28. ledna následujícího roku.

Co jsme na Silvestra servírovali, jestli to bylo menu /spíše ano/, nebo bufet... tak to nevím.

Pamatuji si ale, že 1. 1. 1994 jsem poprvé a na dlouhé roky naposled zaspal do práce.

No co vám budu povídat, s kolegou Milanem jsme se ožrali po práci jako prasata. Fuj, hanba.... Pamatujete si hopsinku? Broskvovou vodku? Nebyla moc silná, spíš takový hubolep. Ale vypili jsme ve dvou celý litr. K tomu nějaké to pivo... No a bylo vymalováno.

Ráno jsem nevstal. Tedy vstal, ale o něco později než jsem měl. Ale dal jsem to celý den v práci. Kšeft jako sviňa. Blbě mi bylo, hlava bolela, zvracet jsem chodil, ale dal jsem to!!!

První zahraniční Silvestr byl v roce 1996 v Mnichově. To jsem byl prvně od rodiny, prvně v zahraničí. V hotelu Deutsche Eiche jsme servírovali bavorský bufet. Podávaly se kachny, selata, pečená telecí kolena. Hrála německá dechovka a Bavoráci zpívali a tančili do božího rána. Nic extra.

Další rok, tedy v roce 1997 jsem už Silvestra trávil v Americe. Taky žádná sláva. Ve městě Jasper, kde jsem bydlel a pracoval, byla prohibice. Takže Silvestr na sucho. Nikdo moc neslavil. A slavil-li, tak doma se zataženými žaluziemi, aby ostatní nevěděli, že chlastá.

Ta prohibice je divná věc. Alkohol se nesmí prodávat a na veřejnosti se nesmí pít. A pokud někdo pije alkohol na veřejnosti, musí láhev s alkoholem důkladně schovat, takže ti, co lemtají na veřejnosti alkohol, strkají své lahve do papírových sáčků, čímž na sebe upozorní ještě víc, protože nealko by z papírových pytlíků nikdo nepil. Je to divná země.

V roce 1998 to jsem byl přechodně v Čechách. Takže můj Silvestr a konec roku jsem trávil ve společnosti kolegů z hotelu Hilton. Bylo to fajn. Být zase doma.

Hilton měl tu výhodu, že hosté platili za Silvestra opravdu hodně, takže v Hiltonu se na konci roku na ničem nešetřilo. Podávali jsme humry, langusty, Foia grase, pod ústřicemi se stoly prohýbaly. Kaviáru bylo, co kdo chtěl.

Pekla se prvotřídní masa. Loupali jsme desítky kil krevet. Prostě nádhera.

V Hiltonu si potrpěli na dekorace, takže sály byly vyzdobeny, až oči přecházely. Ledové sochy osvícené různými barvami, lososi se leskli na hromadách průhledného ledu.

Kapely hrály několik hudebních stylů. Kouzelníci čarovali, akrobaté se procházeli po lanech a polykali ohně. Zkrátka a dobře velkolepá šou. Podobnou jsem již nikde jinde ve svém životě neviděl.

Rok 1999, tedy změnu tisíciletí z roku 1999/2000 jsem trávil jako šéfkuchař v Zanzibaru. Konkrétně v hotelu Breezes Beach Club.

A zase to bylo jiné. V horku na pláži jsme dělali silvestrovský bufet. Jak jinak, než že se celý bufet odehrával v duchu africkém. Na stolech se dalo najít snad vše, co nám Indický oceán mohl nabídnout. Kvanta krabů, langusty, mušle, krevety všech velikostí, množství ryb, jejichž názvy většinu dodnes neznám. Jen čas od času nějakou tu barevnou rybu potkám v některém z akvárií Zoologických zahrad.

Mimo to jsme pekli celé ovce, kozy plněné rýží. Dělaly se pasty z lilku, cizrny....

Pekly se arabské chleby, plnily se Samosy, oliv všech možných barev a velikostí bylo nepočítaně.

Bylo to jiné, ale bylo to krásné.

Další rok, tedy 200/2001 jsem byl v Itálii. Úplný opak toho, co jsem zažil v Africe. Pracoval jsem v Dolomitech. Všude kolem nás metry sněhu. Ladovská zima, jak se říká. Hory a kopce úplně bílé. Jen hotel byl osvícený a na stráních sem tam problikávala rolba vlekařů, kteří Silvestr nesilvestr museli upravit tratě na ranní lyžovačku.

V Itálii byl Silvestr taky hezký. Tyrolská jídla se podávala. Krájeli jsme před hosty roastbeef, telecí kolena a vepřovou kýtu.

Na stolech vévodily hromady tyrolského špeku, jejich fantastické sýry a domácí jablkový závin.

Stejně jako v Německu hrála hostům místní dechovka. Všichni pili, jedli, hodovali.

Od roku 2001 jsem už doma. Ještě než jsem zakotvil v Praze, tak jsem jednoho Silvestra trávil v Brně.

Od té doby jsem zažil mnoho Silvestrů. Ať již jako šéfkuchař v pětihvězdičkovém hotelu Paříž, kde se silvestrovská večeře prodávala za bezmála 5000 Kč, tak později v hotelu Crowne Plaza Prague, dnešním hotelu International, a posledních 5 let v hotelu Duo.

A jak jsem říkal, některé Silvestry byly horší, speciálně jeden v hotelu Crowne Plaza, kdy nám všichni hosté ještě před půlnocí odešli do centra na ohňostroj a my v sále plném jídla, balónků a frkaček se svými kolegy a kapelou zůstali sami. Tak ale i spoustu lepších a krásných Silvestrů, kdy se hosté bavili až do rána. Jedli, pili, hodovali, utráceli. A tak to asi má být.

Ale jeden Silvestr byl nejzásadnější.

V roce 2002 jsem po práci šel na tehdejší Štvanici.

Na tamní diskotéce jsme se scházeli všichni z gastra, kterým již skončila šichta, a chtěli se taky trochu pobavit. Kdo měl štěstí /jako já/, přišel již před půlnocí. Ti ostatní dorazili během noci a rána.

Mimo to, že jsem tam potkal své bývalé kolegy z Hiltonu, tak jsem a to především někdy koncem roku 2002 a začátkem roku 2003 začal chodit se slečnou Štičkovou, dnes již 17 let Pálkovou.

A tak vám z celého srdce přeji, abyste i vy, i když tento Silvestr bude jiný, taky chytili tu svoji pomyslnou zlatou rybku /v mém případě štičku/ a aby vám ta rybka splnila tolik přání, jako ona mě.