Velikonoční hodování

Velikonoce. Jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vedle toho jsou Velikonoce obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara, které s náboženským svátkem souvisí jen volně. Toliko citace z Wikipedie.

Rozhodl jsem se prozkoumat a zjistit něco málo o Velikonocích, tradicích a zvyklostech hlavně stravovacích. A jak tak již několikátý den brouzdám internetem a hledám vše dostupné, začínám trochu litovat, že už Velikonoce nejsou tím co bývaly.

Jako malý kluk si pamatuju, že v Jaroměři se Velikonoce celkem držely. Vždy jsme před Velikonocemi barvili vajíčka. Většinou se jednalo o vajíčka, na která jsme dávali různé lístečky. Vajíčka následně balili do gázy a vařili v cibulových slupkách. Po uvaření a vychladnutí se vajíčka potřela kůží se slaniny, aby se patřičně leskla.

Mamka pekla beránky. Nám velkého, pro koledníky malé beránky a zajíčky.

Pamatuji se, že mamka měla takovou železnou zavírací formu, takže beránek po vyndání měl i záda. Rok co rok stejný příběh. Těsta bylo ve formě moc, takže to vytékalo a pravidelně nešel beránek úplně ven, takže většinou ve formě zůstal čumák. Ten vždy mamka na beránka různě lepila, aby beránek nevypadal postiženě :-).

Velikonoční nádivka se u nás a ani nevím proč nedělala. Tu jsem měl až u své tchýně. Ta ji dělala vynikající. S uzeným a kopřivami. K nádivce se podával bramborový salát. Mňam.

Skvělá tradice. Pokračujeme v ní i my doma.

Doma jsme každoročně na Velikonoce měli kůzle. Táta pracoval jako poštmistr na jaroměřské poště a s velkým autem objížděl okolní vesnice. Takže měl vytipováno komu se co narodilo a tak kůzlátko bylo rok co rok.

Většinou jsme ho dělali pečené, nebo z kýty se dělaly řízky.

Chodil jsem s tátou a bráchou hodovat. Později jen s bráchou a potom s kamarády ze školy jsme chodili za spolužačkami a jejich sestrami a maminkami.

Celkem se tradice držela. Cestou jsme potkávali spousty jiných koledníků s košíky plnými různých sladkostí a vajíček.

Soused v baráku, jistý pan Žižka mě naučil plést pomlázku z osmi proutků, takže jsem rok co rok měl pomlázku z čerstvého proutí a s ní to patřičně štíplo, když holka dostala na zadek. Děvčata samozřejmě vázala na pomlázku pentle a čím více pentlí na pomlázce bylo, tím míň to bolelo.

Jako dospělý jsem už hodovat nechodil. Tradice se obnovila zase až když jsem sám měl své 2 syny a začal chodit s nimi. Manželka je z Radotína a tak i tam se velikonoční tradice celkem dodržovaly.

Jen mám pocit, že v posledních letech, tedy minimálně v Praze se tradice Velikonoc ztratila.

Lidé na Velikonoce z Prahy odjíždí. Koledovat se nechodí. Tradice se nedrží. Málokdo ví co je škaredá středa, zelený čtvrtek, velký pátek atd... Skoro nikdo netuší, proč se vlastně Velikonoce slaví. Mnohdy je to vnímáno pouze jako prodloužený víkend. Škoda.

Nedávno mi jeden celkem dobře postavený člověk ve věku kdy by to vědět mohl, když jsme se bavili o Velikonocích povídá ,, to jsou Velikonoce zase v pondělí,,? Vůbec netuší co to Velikonoce jsou a proč jsou v pondělí.

Rozhodně za to může fakt, že Češi jsou obecně národ nevěřící, takzvaně Neznabozi.

I já k nim patřím. Ale znovu říkám škoda. Měli bychom si vzít víc z tradic. Možná se částečně vrátit ke kořenům a najít si v tom to krásné. Nejen ten prodloužený víkend.

Beránek, vajíčka, mazanec, nádivky patří k Velikonočním svátkům stejně jako třeba pomlázka. Tradičních velikonočních jídel je ale mnohem víc.

Na Boží hod Velikonoční vzala babička k svěcení s sebou do kostela mazanec, víno a vejce. Když to pak domů přinesla, rozkrájelo se svěcené, každý z domácích dostal po kousku a trochu vína. Drůbež a dobytek dostaly zase od obojího jako na Vánoce, aby prý byly domu příchylné a hojný užitek dávaly, povídala babička. (Božena Němcová, Babička)

Velikonoce řadíme na seznam největších křesťanských svátků, spjatých s památkou smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Symbolizují vykoupení, naději a znovuzrození ukřižovaného Krista.

Nejedná se tedy pouze o prodloužený víkend, jak si mnozí mohou myslet, ba právě naopak.

Ze všech svátků mají nejdelší přípravné období. Vrcholí takzvaným Velkým týdnem, který začíná květnou nedělí a pokračuje v Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu, zakončen slavností Vzkříšení. Všechny tyto dny jsou protknuty střídmostí, půstem, klidem, tichem, meditací a rozjímáním.

Velikonoce, období půstu

Velikonoční půst bývá pravidelně započat tzv. Popeleční středou, po které následují čtyři desítky dní. Čtyřicet dní symbolizuje dobu Ježíšova pobytu na poušti.

K předvelikonoční kající době se dříve vázal půst v pravém slova smyslu, během kterého věřící nepozřeli sousta.

Půstem rozumíme konzumaci jednoho pokrmu během dne. Zdrženlivostí pak rozumíme vyloučení konzumace masa teplokrevných zvířat, které bylo považováno spíše jako gastronomický komfort. Namísto vepřového či hovězího masa se tak velmi často připravovaly cenově dostupnější ryby, kterých bylo v Čechách i na Moravě dostatek.

Jak vypadala krmě během půstu újmy a zdrženlivosti?

K prvnímu jídlu se rodina scházela až navečer. Jedl se hlavně chléb, zelenina a sušené ovoce. Obvyklými postními pokrmy pak byly zasmažené polévky, kaše, placky, vdolky. Omastek nahrazovala povidla či rozvařené sušené ovoce.

K tradičním polévkám patřila hrachová, čočková, fazolová, zelná, bramborová, kmínová, kyselo a česnekový oukrop. Oblíbené bývaly taktéž i kaše, pro jejichž základ posloužily ovesné vločky, jáhly, pohanka, luštěniny, semenec či mák. Ať už se servírovalo cokoli, strava měla být hlavně skromná.

Velikonoční tradice

K starobylým obyčejům během postního období patřil zvyk vařívat ve zvláštních nádobách, které nesloužily k přípravě živočišných pokrmů, navíc, nikdy se nesetkaly s živočišným omastkem. Mnohde se však vařívalo postaru, v hliněných nádobách, kovové příbory se na znamení smutku vyměnily za dřevěné.

Velikonoční hodový jídelníček

Na Boží hod Velikonoční se pekl beránek, později jej však vystřídala sladká náhražka z těsta. Místo jehněčí pečeně se také pekla tzv. hlavička, sekanice nebo velikonoční svítek.

Svou, ještě pohanskou tradici má i pečení mazanců, symbolizujících sluneční kotouč.

Těsto na mazance bylo totožné s těstem na Vánočku.

Křesťanské mazance se od těch pohanských liší vyrytým křížem.

Velikonocím vévodí vejce, která se přidávají do celé řádky pokrmů. Vaří se natvrdo, poté se zdobí. Velikonoční pokrmy, hlavička, beránek, mazanec, vajíčka, ale i šunka či holoubátka, se o Božím hodu velikonočním přinášejí do kostela, kde se následně světí.

Od Škaredé středy už začínají jídelní zvyklosti spojené s Velikonocemi.

Škaredá středa - tento den mělo i jídlo vypadat nepovedeně, potrhaně. Často se připravovaly bramborové placky nebo bramboráky. Před podáváním se záměrně potrhaly, aby jídlo naplnilo tradici Škaredé středy.

Zelený čtvrtek - tento den se vařilo z jarní zeleně a luštěnin. Zelené polévky bývaly hlavně z kopřiv, špenátu, zelí a petrželky. K nim se podávaly škvarkové placky nebo pletence.

Kočičí tanec byla oblíbená směs čočky a krup, která se zapékala s osmaženou cibulkou a majoránkou. Už i naši předci věděli, že právě majoránka jim pomůže, aby nenastal kočičí tanec v nich.

Dobrotou bývala tento den pučálka. Je to naklíčený hrách, který se opeče na pánvi.

K němu se přidá sůl s pepřem, nebo sladká varianta je s medem a rozinkami.

Velký pátek - byl spojován s celodenním půstem. Ne všichni ho však dodržovali.

Pokud se něco jedlo, byla to hustá polévka s kysaným zelím, bramborami, fazolemi.

V některých krajích se jedla i ryba, a pokud nebyla, pekly se bramborové placky ve tvaru ryby. Tento den se nepilo mléko a nejedla vejce.

Bílá sobota - po celých Čechách se jedla pečená velikonoční nádivka. Složení se místně lišilo, ale nejčastějšími složkami bylo nakrájené pečivo, maso, vejce, kopřivy, česnek. Na Bílou sobotu se pekl mazanec.

Boží hod velikonoční - tento den byl spojen s velkou pohostinností. Peklo se maso, hlavně drůbež, skopové i jehněčí. V chudších rodinách, kde nebylo maso, se pekl beránek sladký. Tak byla dodržena tradice a ve všech rodinách byl pečený beránek.

Dalším sladkým pečivem byly i pletené jidáše, jako symbol provazu pro Kristova zrádce. Oblíbenou sladkostí byly i boží milosti, které se smažily a obalovaly v cukru.

Velikonoční pondělí - asi každý si tento den spojuje s vajíčky. Nejinak tomu bylo i dříve. Barvená vejce se dávala koledníkům jako symbol jara a znovuzrození. V tento den se jedla vejce na všechny podoby - vařená, smažená, plněná. Co chlapci vykoledovali, se pak přidávalo do omáček, jako přílohy, dělaly se pomazánky.

V naší rodině v tradici pokračujeme. Manželka peče vynikající domácí chléb z těsta, do kterého přidává brambory. Ideálně ještě teplý chléb mažeme máslem a hořčicí a klademe nakrájenými vajíčky. To byste měli vidět ten koncert. Neuvěřitelné, jak je to dobré. Ale 1x do roka a dost. To jedno z těch jídel, na které si celý rok počkáme.

Velikonoční vajíčko - Protože vejce obsahuje zárodek života, bylo již od pradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení, v předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému. Vejce nacházíme již před křesťanstvím při pohanských oslavách jara. Zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předcházel, a při kterém se vejce jíst nesměla, proto lidé netrpělivě čekali, až postní doba skončí. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr. Vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život. Tady je zřetelné symbolické spojení se Zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi.

Velikonoční zajíček - V dnešní rozšířené evropské tradici je označován zajíc za toho, kdo o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe čokoládová. Podle jednoho výkladu vzniklo spojení z toho důvodu, že zajíc na jaře hledá v blízkosti lidských obydlí potravu a jelikož je plachý a lidí se straní, je mu přisuzováno i tajné roznášení velikonočních vajec. Jiný názor na vznik spojení velikonočního zajíce s vajíčkem poukazuje na zvyk, kdy se do chleba upečeného ve formě zajíce položilo velikonoční vejce, čímž se sdružily tyto dva symboly - není potom divu, že časem vznikla představa, že vajíčka snáší nebo přináší zajíc. Bývalo také zvykem, aby kmotři zvali děti k tzv. honění velikonočního zajíce, to znamenalo, hledání ukrytých vajíček v zahradě.

Tak snad jsem vám pomohl rozšířit si obzory a dozvědět se o Velikonocích něco, co jste třeba do dnes ještě ani nevěděli.

A pokud tomu tak je, jsem rád.

Veselé a šťastné Velikonoce.

Radek Pálka